Petr Altmann — Rodopis

Poté co jsem ráno rozmrazil vůz jsem se vydal na Kolínsko do obce Libodřice pátrat po stopách mých předků Šmejkalů.

V úplně vylidněné obci (byla opravdu docela zima) jsem se srazil s místostarostou, který mne nanavigoval na místa domů č.p. 45 a 78, ve kterých žili moji předci. Číslo 45 stále ještě za obcí směrem na Svojšice stojí, číslo 78 však bylo zbouráno a přiděleno nějakému úplně cizímu domu v obci. Kolem poledne jsem se pak jel podívat na hřbitov ve Svojšicích. Je neskutečně malebný avšak také zamčený. Tak jsem si spravil chuť hřbitovem v Polních Voděradech, na který mne nasměroval místostarosta a na který jsem původně i mířil, kdybych ovšem nebyl býval omylem nedojel do Svojšic.

Hřbitov v Polních Voděradech je naprosto fantastický. Jako vůbec celý tenhle kraj – vždycky jsem si myslel, že kdyby dnes někdo chtěl natočit znova Švejka, tak by k tomu již u nás nebyly vhodné exteriéry, ale v této oblasti by to ještě šlo… . Chvíli jsem si připadal jako v krajině svého dětství – staré zanedbané domy, sbité králíkárny, kachny, syčící husy, krůty na dvorcích – to už kolem Prahy pomalu mizí.

Našel jsem zde prastarý hrob svých příbuzných Gallerů (narozeni 1834 a 1840 – to je vůbec můj nestarší nález existujícího hrobu !) a hrob mého prapradědy s praprababičkou Jana a marie Šmejkalových (nar 1853 a 1857), který znám již ze starých rodinných fotografií. Je již naprosto nečitelný (díky úplně nablblé technologii nápisu…) a teprve pod určitým úhlem se ještě dá přečíst. Co je však důležité – byl pokryt čerstvou výzdobou – tj. někde musí stále žít jejich potomci… . Vše jsem nafotil a vrátil se zpět do Libodřic.

Zde jsem postupně mluvil s několika lidmi a výsledek je následující: žijí či žily zde tři zcela separátní rodiny Šmejkalů, z nichž se mne týkají pouze Ti, jenž žili ve zbouraném čísle 78 (např Šmejkal co měl odstavené auto přímo na návsi pochází z Kolína a nemá s mými Šmejkalovými nic společného). Jejich sousedka stará paní Svobodová, jež moji rodinu Šmejkalovu znala, však dle sdělení dalšího souseda – více než osmdesátiletého pána, právě před měsícem zemřela... . Pán si na “kluky Šmejkalovy” ještě vzpomínal, byť jen mlhavě s tím, že to byli krejčí, měli starou Pragovku, kterou nechávali stát na návsi u rybníka vedle požární zbrojnice. Nicméně mě nasměroval na místo, kde dům č.p. 78 stával a já si je mohl vyfotit. Zdá se tedy, že v obci již další “moji” Šmejkalovi nežijí. Kdo potom ale ozdobil jejich hrob???

Dalším krokem tedy bude pokus o kontakt zalaminovanou cedulkou umístěnou přímo na hrob v Polních Voděradech.